Historie Macourova
Macourov existuje od dob německé kolonizace ve 13. století. V nejstarších dokladech
Macerouwe= Macerova Niva (1265). Dávno v minulosti bylo počeštěno Macourov.
Zákládání osad na statcích pánů z Lichtenburka řídil německobrodský rychtář Wernher,
muž mimořádně schopný. Mocný Smil z Lichtenburka ho učinil svým kmotrem svých synů a za jeho
zásluhy jemu a manželce jeho Gutliebe věnoval 2. prosince 1265 ves Macourov bez poplatků
a s právem dědičným. Podmínkou bylo, že on i jeho potomci budou ke každé pánově vojenské výpravě
vysílat jednoho jezdce lehce ozbrojeného. Wernher s úspěchem doloval u Macourova stříbro a roku 1289
Jindřich, syn Smilův, odpustil svému kmotrovi povinnost vysílání jednoho muže s tím, že požadoval
polovinu z výnosů dolů na statcích. Ložisko v Macourově se brzy vyčerpalo, roku 1303 byla štola
opuštěna a právo kutací získalo těžařské bratrstvo, v jehož čele byl Jindřich, převor kláštera pohledského,
a do majetku kláštera připadla i ves. Roku 1329 koupila ves Macourov Eliška, vdova po Hynkovi z
přibyslavské větve Ronovců, za 21 kop pražských grošů s podmínkou, že po její smrti připadne ves
opět klášteru. Až do poloviny 19. století patřil Macourov k pohledskému panství.